# Neprocedurální programování

- neprocedurální jazyky nemají přiřazovací příkazy
- logické programování
- funkcionální programování
	- funkce a jejich skládání
	- funkce jsou „matematické“, nemají vedlejší efekty
- hlavní funktor – ten, co je nejvíc vlevo
- predikát – funkce, která odpovídá ANO/NE
- Prolog lze psát ve VS Code
	- rozšíření New-VSC-Prolog
	- pravé tlačítko – load document
- `:-` jako implikace zprava doleva
- příkaz `make.` zajistí rekompilaci
- vyhodnocení pravidla probíhá průchodem do hloubky (DFS)
- v Prologu záleží na pořadí
- středník jako OR, čárka jako AND
- konjunkce (čárka) má přednost
- operátor nerovnosti (respektive neunifikovatelnosti) `\=`
- kvantifikátory se explicitně nepíšou
	- pokud je proměnná jenom vpravo, je kvantifikovaná existenčně
	- pokud je proměnná na obou stranách, je kvantifikovaná obecně
- s negací je obecně trochu problém
- proměnné uvozené podtržítkem a pokračující čísly používá interně Prolog (tedy je lepší, když je nepoužíváme)
- lze používat infixovou notaci
- lze přetěžovat funktory
- proměnné začínají velkým písmenem
- ukončení příkazové řádky – `halt.`
- „konzultace“ (kompilace) souboru `a.pl` – `consult(a).`
- `make.` překompiluje klauzule, které se od minula změnily
- `muz(sokrates).` … je Sokrates muž?
	- stisknutím středníku (u složeného výrazu) vynutíme selhání – Prolog zkouší další možnosti
- `manzele(X,Y) :- manzele(Y,X).` není správný přístup, způsobí to nekonečný cyklus
	- např. dotaz `manzele(jina, karel_iv).` (kde `jina` neexistuje) nikdy nedoběhne
	- v případě neúspěchu se provede unifikace – ta prohodí pozice (ale to se postupně provádí donekonečna)
- …
- pracujeme s termy
	- term je strukturovaný typ s více položkami
	- v procedurálním jazyce by to odpovídalo typu záznam
	- položky jsou identifikovány jménem
	- ve složeném termu jsou položky identifikovány polohou
- fakt
- unifikace
	- základní operace na termech
	- unifikací `datum(D1, M1, 2024) = datum(D2, unor, R2).` je…
		- D1 = D2
		- M1 = unor
		- R2 = 2024
	- unifikaci vyvolá operátor =
	- operátor `\=` vrátí true, pokud termy nelze unifikovat
- `guitracer.`
- rekurze
	- `predek(X,Y) :- rodic(X,Y).`
	- `predek(X,Z) :- rodic(X,Y), predek(Y,Z).`
	- tenhle predikát efektivně počítá potomky, ne předky
	- napíšeme komentář `% predek(+Predek, ?Potomek)`
	- znaménko `+-` označuje, že argument může obsahovat volné proměnné
	- lepší predikát
		- …
- axiomatizace přirozených čísel
- deterministická a nedeterministická implementace porovnání
- nedeterminismus jako mocný nástroj
- seznamy
- rekurze se dobře dělá tak, že řeším obecnější problém
- otáčení seznamu pomocí akumulátoru – v základním kroku (fakt) zkopíruju akumulátor do výsledné proměnné
- predikát append
- predikáty include a exclude – až příště
- programování s omezujícími podmínkami
	- `use_module(library(clpfd)).`
	- obecnější aritmetické operátory, začínají znaménkem `#`
- predikáty vyšších řádů
	- call
	- maplist
	- foldl (reduce)
- seznam s volným koncem
- řez
	- používat s mírou
	- červený – mění deklarativní význam programu
	- zelený – nemění deklarativní význam programu, pouze odřezává neperspektivní větve výpočtu
- negace

---

- funkcionální fronta
	- Přední/Zadní
	- Zadní část je otočená
	- odebírám v konstantním čase ze začátku
	- v konstantním čase přidávám na konec fronty (těsně za lomítko)

## Haskell

- volání funkce má největší prioritu
- záporná čísla je nutné psát do závorky (opět kvůli prioritě)
- informace o funkci pomocí `:i`
- z funkce můžu udělat operátor pomocí zpětných apostrofů \`
- chceme mít funkce definované pro všechny hodnoty definičního oboru – proto Haskell obsahuje pouze if then else (a neobsahuje if then)
- soubor Prelude.hs obsahuje jakoby základní knihovnu
- `:quit` ukončí prostředí
- `:?` otevře nápovědu
- `:load soubor.hs` načte soubor
	- také lze `:l`
	- pomocí `:r` (reload) se soubor znova načte
- `:type vyraz` vypíše typ výrazu
- `:set +t` nastavení options, např. výpis typu
- `:set +s` … vypíše paměť a čas